Rozhovor s Milanem Čalounem, alias Vášnivým včelařem, připravil Tomáš Veber
Připravit rozhovor s včelařem v květnu se zdálo být málem nemožné. Milan Čaloun je včelař-profesionál, chová – jeho slovy – „něco málo přes sto padesát včelstev“. A protože sezóna je zrovna na svém vrcholu a on je na produkci medu existenčně závislý, nemá času nazbyt. Nakonec jsme se ale spolu přece na chvíli zapovídali.
Před pár dny jste zvítězil v kategorii Med v soutěžní přehlídce jihočeských produktů „Chutná hezky. Jihočesky“. Jakou hodnotu pro Vás toto ocenění má?
Soutěže jsou podle mého obecně důležité, dobrá publicita určitě dokáže pomoci s odbytem. Tohoto vítězství si velmi cením. Zúčastnil jsem se už počtvrté, po dvou druhých místech jsem si loni odnesl první místo za svůj lipový med. Letos jsem do soutěže přihlásil med, jehož základem je sice medovice, ale parametry medovicového medu by nesplňoval, je v něm totiž i lípa a ostružiník maliník. Proto „květový lesní“.
A i tento med v soutěži uspěl na výbornou…
Ano, myslím si, že když opravdu tvrdě pracujete, celý rok, tak se v soutěžích může zadařit. Nechci se nijak vychloubat, ale už jsem si dvakrát odnesl i druhé místo z celostátní soutěže Med roku, za svůj lipový med.
To je pěkný výsledek. Jak se jej dá docílit?
Musíte mít štěstí na lokalitu. U nás je přírodní rezervace, 27 hektarů lesa, z toho je tak 60 procent lípa malolistá. A lípa vždy kvete v unikátní čas, takže to zkrátka musíte hlídat. A musí přijít pár dnů opravdu pěkného počasí. Loni stačil jeden prudký déšť a bylo hotovo. Je hodně nocí, ve kterých včelař nespí, z různých důvodů. A když je méně pastvy pro včely, včelař musí se včelstvy víc kočovat.
Opravdu toho hodně „musíte“. Kdy tedy vlastně máte volněji? Předpokládám, že po medobraní je třeba včelstva připravovat pomalu na zimu…
Ano, jakmile přijde přelom července a srpna, začneme se zazimováváním včelstev. Rodina už si zvykla, že první dovolená pro mne přichází až na konci srpna. Do té doby je pořád spousta práce, mnoho věcí se musí udělat rukama, nedá se to obejít, protože každá chyba může profesionálního včelaře stát mnoho peněz.
Jak dlouho už vlastně takhle podnikáte? A co jste dělal předtím, než jste se stal včelařem?
Včely chovám teprve sedm let, od roku 2016. Předtím jsem dělal marketéra a copywriting, živila mne taková ta neviditelná práce pro úspěch druhých, byl jsem deset let na volné noze, freelancer. Potom to ale přišlo, prvními kroky mne provedl soused, starší, zkušený včelař, na jehož včely jsem se díval z naší zahrady přes plot. On mne vlastně k té včelařině popostrčil. A také moje manželka. Aniž jsem jí cokoli řekl, jednoho dne mi na mou otázku, co si myslí, že bych chtěl v životě dělat, prostě odpověděla: „Včely.“ Věděla to? Vytušila? Nevím, nikdy jsem jí o tom neřekl. Bylo to v lednu 2016. A tyhle impulsy byly pro začátek velmi důležité.
To jste se prostě jen rozhodl – a začal včelařit?
Tak jednoduché to nebylo. Od začátku jsem chtěl včelám dobře rozumět, proto jsem taky hned studoval dvouleté dálkové studium včelařství na SOU Blatná. Jsem tedy včelař s výučním listem. Výuku zaštiťuje Pracovní společnost nástavkových včelařů CZ, o. s., jíž jsem členem. A musím dodat, že díky svým předchozím zkušenostem na téhle škole působím, lektoruji marketing ve včelařství. Mnoho včelařů totiž umí chovat včely a vyprodukovat med, ale často mají velmi špatný marketing, med prodávají do výkupu za zlomek ceny a v podnikání vlastně spíš tápou. Já se s nimi rád podělím o to, co vím z praxe marketéra.
A to se nebojíte konkurence?
Ne, říkám jim otevřeně, že v momentě, kdy jim říkám to nejlepší, co vím a umím, tak se tím sám zase posouvám dál. A pak, já se jim to podnikání snažím trochu rozmluvit.
Ale proč? Nejsou na té škole přece právě proto?
Vůbec ne. Většina absolventů chce pouze včelám dokonale rozumět a žádné podnikatelské ambice nemají. V ročníku je dvacet čtyři lidí, z nich většinou jen jeden, dva zvednou ruku, že zvažují podnikáním ve včelařině. Já se jim to hned jednou z prvních svých vět snažím rozmluvit. Včelařství je totiž jedno velké riziko, na které se nelze pojistit. Včelař reálně podniká – na rozdíl třeba od zemědělských družstev – v permanentním riziku. Myslím, že kdyby dnes někdo chtěl opravdu začínat ve velkém s chovem včel, potřeboval by nejprve tak deset milionů korun základního kapitálu a hodně dlouhé roky praxe.
A musí se určitě podařit i to počasí.
Přesně tak. Letošní jaro je už druhé chladné v řadě, mnoho dešťů. Teď tedy hodně záleží na posledních týdnech května, jestli bude hospodářsky dobrý rok. Jinak přijdou velké ztráty, které nejde ničím nahradit. Včelař má jen jednu šanci. A na nápravu má zase až další rok. A pak je za dveřmi hrozba jménem sršeň asijská…
To je sršeň asijská opravdu tak velikou hrozbou?
Víte, když sleduji obrázky francouzských včelařů, jak odhánějí nalétávající sršně badmintonovou pálkou, opravdu si myslím, že je nutné včas zasáhnout, připravit se na její vpád do našich krajů. Jinak tady opravdu všichni budeme plakat nad rozlitým mlékem.
Můžu se ještě zeptat, kde si ty Vaše oceněné medy můžeme koupit, abychom je ochutnali?
Aktuálně, bohužel, nikde, protože veškeré zásoby loňského medu jsou již vyprodané. Medy z letošních medobraní budou připravené k prodeji až tak po prázdninách. To už bude spuštěna i nová verze našeho e-shopu www.vasnivyvcelar.cz, pro který připravujeme celou řadu produktových novinek.
Tak chovu zdar!
Otevřeli jsme spolu hodně témat, domluvili se ještě na tom, že spolu připravíme menší cyklus pro čtenáře a čtenářky našich stránek a já se, s výčitkami svědomí, že jsem jej připravil „ve špičce“ o dvě hodiny drahocenného času, s Vášnivým včelařem rozloučil. Děkujeme za rozhovor.
Autor: Tomáš Veber, RAK JK
